Všude dobře, doma nejlíp? Aneb po roce doma z cest

 1,260 počet zhlédnutí

Jaké to je po roce cestování (kara)vanem se vrátit zpět do běžného života? Po čem se nám stýskalo? A na co se nám nejhůře zvykalo? Jaké jsou rozdíly mezi životem na cestách a v civilizaci? A proč jsme se vůbec vraceli? A je opravdu všude dobře, ale doma nejlíp?

Jmenuji se Naďa Tumpachová a jsem holka z karavanu – Caravan Girl. Miluji život na cestách. Ráda inspiruji svým životem druhé, aby našli odvahu cestovat nejen karavanem a aby si splnili své cestovatelské sny.

Cestuji vanem (dodávkou  s originální obytnou nástavbou) spolu s mým mužem už tři roky. Z toho jsme celkově dva strávili na cestách. Obvykle jsme půl roku v zahraničí a půl roku doma. Naposledy jsme vyjeli na celý rok. (Přečtěte si zde více o nás, našem seznámení a našich prvních cestách.)

Už je to nějaký měsíc, co jsme se vrátili z naší roční cesty (kara)vanem po Evropě. Zvykat si bylo těžké. Po tak dlouhé době to teď fakt trvalo. Čím déle jste totiž pryč, tím déle vám pak trvá aklimatizace zpět.

Na co jsme se nejvíce těšili?

Nejvíce jsme se těšili domů na rodinu a přátele a taky na české jídlo. A na pohodlí domova. Na to si člověk zvykne velice rychle. Na to mít horkou sprchu či si napustit horkou vanu, mít splachovací záchod a mít neomezenou elektřinu a WiFi.

Ze začátku bylo super opět vidět celou rodinu a přátele a to ještě u plného stolu. Předtím jsem ty velké žranice, když se sejde příbuzenstvo, moc nemusela, ale teď jsem si to fakt vychutnávala.

Co bylo nejtěžší?

Nejtěžší bylo zvykat si být mezi čtyřmi stěnami většinu dne. Na tu zavřenost oproti pobytu venku. Všichni, hlavně příbuzní, se mě vyptávají, jak jsme mohli rok vydržet v tak malém prostoru jako je naše autíčko. A já jim pořád vysvětlovala, že trávíme čas venku a do auta chodíme jen vařit, jíst a spát. (Mrkněte se, jak to máme u nás v autě zařízené včetně vychytávek.)

Teď mi přijde stísněnější být v garsonce. Snažím se trávit co největší část dne aspoň na zahradě u domu.

Stýskalo se nám?

Další věc, na kterou se mě všichni ptají je, jestli se nám nestýskalo po rodině a přátelích. Samozřejmě, že se nám stýskalo. Ptají se, jestli jsme nebyli na cestě moc osamělí. Opravdu ne, vždycky kolem nás byli nějací lidé, obvykle další cestovatelé, které jsme potkávali na cestách a spolu pokecali, dali si společnou večeři a někdy i pár dnů společně cestovali.

Zatímco tady nikdo nemá čas se sejít, všichni pracují od nevidím do nevidím a pak mají spoustu ještě dalších povinností jako postarat se o domácnost, děti a tak dále. Takže si paradoxně tady přijdu mnohem osamělejší než na cestách.

Život v Praze

Tolik mi to pak nevadilo, když jsem sama měla práci a byla jsem tím plně zaměstnaná a neměla už také čas se sejít. Když k 40 hod. týdně přidáte až hodinu dojíždění po Praze, tak jste pryč 10 hod. za den.

Pocházím z maloměsta. Do Prahy jsem se těšila na velké možnosti vyžití, ale když tu žijete a pracujete, tak na ně paradoxně nemáte vůbec čas.

Taky mi přijde, že jsou tu všichni od sebe oddělení v bytech. Žije tu v Praze spousta lidí na malé ploše, ale vlastně tu nikoho nepotkáváte. Všichni jsou zalezlí doma. Na cestách jsme se hned s někým skamarádili. A když bylo něco potřeba udělat, tak jsme to udělali spolu, jako třeba společné vaření jídla. Prostě jsme žili více komunitně.

Tady je každý sám zavřený doma a oddělený od ostatních. A vyžaduje čas a energii se s někým sejít, což ten čas není, protože jsou všichni většinu dne v práci a pak už na to nemají energii.

Srovnání práce v ČR a v zahraničí

Našli jsme si tu oba práci, že tu chvíli pobudeme. Když to srovnám se zahraničím, tak práce je tady mnohem více a za mnohem méně. Např. ve Francii mají jen 35 hod. pracovní týden (a s 90 min. přestávkou na oběd) a vydělala jsem si tam na brigádě o třetinu více než v Praze v práci v kanceláři.

Teď jsem si říkala, že to v kanceláři nebude tak náročné, jak dělat fyzickou práci venku, ale dělat 12 hod. směny přes noc není žádný med a nakonec jsem z toho dlouhodobě onemocněla. (Co se mi stalo a jak jsem se z toho dostala si můžete přečíst v mém článku o roce 2019 ve znamení cestování i vážné nemoci.) Takže jsem si nepolepšila časově, finančně ani náročností.

Proč jsme se vraceli?

Vraceli jsme se domů kvůli rodině a přátelům. Protože se nám stýskalo a chtěli jsme je vidět. Jenže rodina nám pořád říká, jak máme žít a že máme zapadnout a mě to jedině stálo zdraví.

Tolik jsem se těšila, že po několika letech strávíme léto v ČR. Že budeme jezdit na výlety, navštěvovat přátele, být hodně u vody a taky jezdit na festivaly. A nakonec jsem kvůli zdraví nemohla ani jet na festivaly, na které jsem se tak těšila.

Dále jsme potřebovali udělat větší opravy na autě, které jsme nechtěli dělat v zahraničí. Můj muž stále něco na autě kutí a vylepšuje. Už jsme pomalu připraveni opět někam vyjet.

Kam dál?

Už se těším na další cestování. Už jsme tu na mě celkem dlouho. Už mám touhu opět někam jet. Je tu pro mě až moc stále stejné prostředí a rutina. A také zavřenost mezi čtyřmi stěnami. Toužím být venku, poznávat nová místa a také potkávat nové lidi.

Někam bych opět vyrazila, nevím zatím kam, ale už mě svrbí nožky po dalším dobrodružství…

Máme více plánů, tak uvidíme, pro kterou variantu se rozhodneme. Čeká nás opět velká příprava na dlouhodobé cestování. A já napsala praktickou příručku, kde jsem sepsala všechno to zařizování, abych s tím pomohla i vám. Poradím vám, jak se vyznáte v cestovním pojištění a jak najdete ten správný typ pro vás, taky hlavně jaké máte možnosti řešení zdravotního pojištění a to včetně odhlášení, to je celkem zásadní a na toto téma dostávám dost dotazů. Taky jsem se zaměřila na to, jak připravíte auto na cesty i co s bytem, i spoustu dalších tipů jak co vyřešit (a také na tom i ušetřit) před cestou.

Co se týče samotného cestování obytňákem/karavanem/dodávkou, prostě jakýmkoli bydlením na kolech, tak jsem pro vás napsala ebook V obytňáku jako doma, kde  se můžete inspirovat vychytávkami a vybavit si svůj obytňák, abyste se v něm cítili jako doma na cestách krátkých i dlouhých. Naleznete v něm vše, co potřebujete vědět k cestování s obytňákem a to včetně osobních tipů a vychytávek, díky kterým jsme mohli takto cestovat celý rok, stálo nás to minimum a k tomu jsme byli plně soběstační.

A taky je k dispozici i Seznam na cesty s obytňákem, který vám pomůže sbalit se snadno a rychle bez toho, aniž byste na něco zapomněli. Najdete v něm nejen osobní věci jako oblečení a kosmetiku, ale také celé vybavení obytňáku včetně kuchyňského vybavení.

PS: A kam jsme teda vyjeli a jaká dobrodružství jsme zažili? To si přečtěte zde v článku o našich zážitcích z cest.