Jak si splnit své sny

 1,945 počet zhlédnutí

Sny, ať už jsou jakékoli, se mají plnit v každém věku. Následujte své srdce a jděte za svými sny. Někdy to chvíli trvá, někdy to vypadá beznadějně, ale pokud se nevzdáte, tak se vám sny opravdu splní.

Dnes vám povím o mých největších splněných snech: o delfínech, o studiu a cestování po Irsku, tančení na show i v průvodu na největší irský svátek přímo v Irsku, o cestování s obytňákem a taky o velké lásce a nalezení mého partnera snů. A dám vám tipy, jak si své sny můžete splnit i vy.

Už to bude právě 10 let, co se mi splnil jeden z mých největších snů a to je setkání s delfínem. Já prostě delfíny miluji a nakonec se můj sen splnil dokonce třikrát.

Viděla jsem delfíny jak volně, tak v akváriu a viděla jsem, jaký je v tom rozdíl. Při druhém setkání jsem si je i hladila, to byla teprve krása. A před 3 roky jsem se s nimi setkala potřetí.

První setkání s delfínem v Irsku

Když jsem před 10ti lety studovala půl roku v Irsku přes Erasmus, tak jsem ve volných chvílích cestovala po Irsku jako baťůžkář. Dostala jsem se i do malého městečka, kde žije volně jeden specifický delfín jménem Funghi.

Poprvé jsem viděla delfína a to volně v moři. A byl to právě Funghi, je to delfín, který je trochu atypický. On se totiž rozhodl žít sám poblíž jednoho malého městečka v Irsku, což je nezvyklé, protože delfíni jsou sociální tvorové, co žijí ve skupinkách. Funghi tam žije už přes 20 let a jsou za ním pořádány výlety lodí. Jednoho výletu lodí jsem se zúčastnila a on si s námi hrál a závodil s námi, chvíli zmizel, pak se zase objevil. Krása.

Delfín doprovázející naši loď

Ke konci videa jde vidět skok delfína.

Druhé setkání s delfíny ve Francii

Na podzim téže roku jsem letěla do Nice navštívit moji kamarádku a spolubydlící z Irska, která se přestěhovala za přítelem do Francie. Přiletěla jsem na návštěvu na 10 dní a spolu jsme si prošli Nice, koupali jsme se spolu na plážích jak v Nice, tak v okolí. Sama jsem si pak udělala i výlet do Cannes.

A zrovna to hezky vyšlo, že jsem tam byla na mé narozeniny, tak jsme je jeli oslavit do Monaka a zašli si spolu do oceánografického muzea. Už jsem si myslela, že nemůže být nic lepšího než slavit narozky v Monaku, než jsem se dozvěděla, že je v okolí delfinárium, kde měli show jak s delfíny, tak i s kosatkami.

A na vstup přímo do akvária s delfíny je speciální 50% sleva v den narozenin. To jsem se bohužel dozvěděla až ke konci toho dne. Přemýšlela jsem, jestli tam zajet jen tak, prostě se na ně jet jen podívat. Vstupné přímo do akvária bylo totiž dost drahé, zvláště když jsem tehdy ještě studovala.

Nakonec jsem tam 2 dny po mých narozeninách jela a dostala jsem nádherný narozeninový dárek v podobě nezapomenutelného zážitku s delfíny.

Strávila jsem v delfináriu celý den, viděla snad všechna show, byla se podívat hlavně na delfíny a taky se mi moc zalíbily kosatky, ty jsem viděla poprvé v životě, byly takové majestátní a elegantní.

Přemýšlela jsem, jaké to pro delfíny je, být v akváriu oproti tomu být volní.

Sama jsem se v duchu ptala (nevím, jestli sebe nebo rovnou jich), jak jsou tam spokojení. Pozorovala jsem je jak při show, tak ve volnu, kdy si jen tak volně plavali. Bylo vidět, že je práce s jejich trenéry baví, že je to pro ně hra.

Na mou otázku mi přišla tato odpověď: „Samozřejmě, že jsme šťastnější, když jsme volní. Ale i tak jsme rádi, když můžeme být lidmi, které máme rádi, a když můžeme pomáhat. Je to trochu podobné jako u domácích zvířat jako psů a koček.“ Nepřišlo to z mé hlavy, prostě jsem to jakoby v mé hlavě uslyšela. Nevím, jestli to byla zpráva od nich. Či to bylo jen mé přání? Nevím.

A pak ke konci dne se stalo NEUVĚŘITELNÉ!

Dostala jsem se k opuštěnému bazénku s párem delfínů. Bylo u něj jen asi tak pět lidí, co si trochu pomáhali se nadzvednout nad síť, aby si je mohli pohladit. Já jsem se přidala. Delfíni si s námi hráli. Třeba když jsem zrovna natáčela, tak nabral vodu do úst a postříkal nás. Když někdo zatočil prstem, tak udělali otočku. Někdo mi pomohl mě zvednout, abych si je mohla pohladit. Delfín mi nastavil čumáček a nechal se. Byl tak krásně heboučký a hlaďoučký.

Pak jsme šli na druhou stranu bazénu určenou pro personál, kde nebyla síť. Delfíni k nám připlavali a nechali se hladit, pomaloučku plavali a otáčeli se ze všech stran. Já jsem měla jednoho delfína skoro jen pro sebe. Hladila jsem ji od čumáčku až po ocas, přes hřbet i přes bříško a zároveň jsem se jí dívala do očí. TO BYL TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ, AŽ PŘÍMO ANDĚLSKÝ, ZÁŽITEK, co jsem kdy zažila. Cítila jsem tolik lásky a přestala vnímat čas i vše, co se kolem mě děje.

Probral mě až příchod trenérů, co nás odtamtud začali vyhánět, že nejsme v zóně pro veřejnost. Oči se mi po tom zážitku zalily slzami štěstí a dojetí. Až po nějaké době jsem vlastně byla ráda, že jsem si nezaplatila za drahé peníze plavání s nimi, kdy by k tomu vlastně byli nuceni. Tady za námi přišli sami a chovali se jako domácí mazlíčci, kteří chtějí pohladit na čumáčku a na bříšku.

Třetí setkání s delfíny ve Španělsku

Před třemi roky jsem opět zavítala do delfinária, tentokrát na jihu Španělska, když jsme poprvé s přítelem cestovali naším (kara)vanem do zahraničí. Tehdy jsme jeli na festival do Španělska a spojili to s cestováním. Nakonec se nám cesta protáhla na čtyři měsíce a procestovali jsme křížem krážem celé Španělsko, Portugalsko a jih Francie.

Zrovna to vyšlo, že jsem měla svátek a od přítele jsem dostala k svátku vstupenku do delfinária poblíž Malagy na jihu Španělska. Dozvěděli jsme se o delfináriu, když jsme byli v Malaze a přítel ví, jako moc delfíny miluji:)

Tentokrát jsem si s nimi zaplatila aspoň focení a tam jsem viděla v podstatě opak. Byla tam spousta lidí, co se tam nahrnula, všichni jsme si museli vydezinfikovat ruce a nohy. Trenérky poručily jednomu z delfínů, aby vylezl z vody a my se pak s ním fotili. Sotva jsem se ho dotkla, ani jsem ho nestihla pohladit. Bylo to sotva pár vteřin, blik, blik, hotovo, další. A je po momentu. Tam jsem opravdu uviděla, že jsou do toho vlastně tlačeni a že jim asi není moc příjemné, když na ně tolik cizích lidi šahá.

Takže už si moc nemyslím, že tam jsou šťastní. I přesto děkuji za mou druhou zkušenost s nimi, kdy i přesto, že byli delfíni v zajetí, tak ke mě v nestřežené chvíli sami připlavali a nechali se hladit a projevili mi velkou lásku. Jsou to úžasní tvorové, nejen že jsou chytří, ale jsou také plni lásky, i k lidem a to i přesto, co jim provádíme.

Snad se mi někdy splní i můj poslední sen a já si s nimi zaplavu. Ale chci si s nimi zaplavat na volném moři, kdy za mnou sami doplavou.

Sny se plní

Sny, ať už jsou jakékoli, se mají plnit v každém věku. Následujte své srdce a jděte za svými sny. Někdy to chvíli trvá, někdy to vypadá beznadějně, ale pokud se nevzdáte, tak se vám sny opravdu splní.

Mně se mé největší sny opravdu splnily, jako je pobyt v Irsku a to dokonce na 5 měsíců, kde jsem studovala na univerzitě podobné Oxfordu, kde jsem procestovala celé Irsko a potkala lidi z celého světa.

Dokonce se mi tam splnily i taneční sny jako je tančení orientu v průvodu na největší irský svátek Sv. Patrika (mým tajným snem bylo zatančit si sambu na průvodu v Riu). Ten jsem si zopakovala ještě jednou o 3 roky později, když jsem přijela na návštěvu.

Také tančení na irské show a to jak orient a salsu, tak jsem si vyzkoušela i irské tance. Mým tajným nesplnitelným snem bylo být součástí show jako je Lord of the dance. Kdyby mi někdo jen pár měsíců předtím řekl, že budu tančit irské tance na píseň, která se jmenuje Lord of the dance a je z této show a že jej budu tančit na show přímo v Irsku, tak mu neuvěřím! (Ale to už je na další články.)

Dalším velkým snem bylo setkat se s delfíny, který jsem s vámi právě sdílela.

A třetím velkým snem bylo cestovat obytňákem kamkoli se mi zlíbí, mít tu svobodu na cestách a cestovat si všude možně. Taky jsem chtěla vidět i Španělsko. Nakonec se mi to vše do roka splnilo. (Přečtěte si můj článek o (ne)výhodách cestování obytňákem nebo zjistěte jak se vydat na cesty už teď a to různými styly, ať s obytňákem nebo bez.)

PS: Mrkněte se zde na naše vychytávky do obytňáku na cesty krátké i dlouhé.

Jedno léto jsem se zasnila, když jsem pracovala jako delegátka v kempu, kde byly obytné přívěsy. Vlastně i práci delegátky jsem si vysnila, ta se mi taky splnila, i když to nebylo úplně takové, jaké jsem si to vysnila, ale taková už někdy realita bývá. (Chystám v budoucnu i o tom článek.)

Splnil se mi také můj největší sen, sen o lásce. Trvalo to, ale nakonec jsem se dočkala. Ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekala, jsem potkala muže mých snů. Jsme spolu už tři roky a jsme spolu moc šťastní. Můj partner je ten nejúžasnější muž na celém světě (aspoň pro mě je). (Zde je více o našem romantickém seznámení a jak jsme spolu vyrazili na cesty.)

Prostě chci říci, že je potřeba jít si za svými sny, následovat je a nevzdávat to a pak se vám sny opravdu splní a to někdy nečekanými způsoby a v momentě, kdy to budete nejméně čekat.

PS: Můžu vám pomoci aspoň se splněním snu cestovat s obytňákem. Přečtěte si mého průvodce V obytňáku jako doma, kde  se můžete inspirovat vychytávkami a vybavit si svůj obytňák, abyste se v něm cítili jako doma na cestách krátkých i dlouhých. Naleznete v něm vše, co potřebujete vědět k cestování s obytňákem a to včetně osobních tipů a vychytávek, díky kterým jsme mohli takto cestovat celý rok, stálo nás to minimum a k tomu jsme byli plně soběstační.

Pokud jsem vás inspirovala někam vyjet, tak aby se vám dobře balilo na cesty, tak jsem pro vás připravila Seznam na cesty s obytňákem, který vám pomůže sbalit se snadno a rychle bez toho, aniž byste na něco zapomněli. Najdete v něm nejen osobní věci jako oblečení a kosmetiku, ale také celé vybavení obytňáku včetně kuchyňského vybavení.

Chcete cestovat několik měsíců nebo i celý rok?

Právě vychází má další cestovatelská příručka o přípravách na dlouhodobou cestu, kde se dozvíte, co všechno je potřeba zařídit před odjezdem, na co si dát pozor, tipy jak ušetřit nejen v zahraničí a je doplněná o příběhy ze života.